Klek

Klek

Kolébka chorvatské horské turistiky

Žádné jiné chorvatská pohoří se tak hluboce a pevně nezapsalo do lidových legend a vyprávění jako Klek. Strmá hora u města Ogulin již zdáli poutá pozornost svým neobyčejným tvarem a zastiňuje vše, co se nachází v jejím širším okolí. Klek sice z každé strany ukazuje jinou tvář, ale odevšad se vyjímá především jeho vrchol v podobě strmé dvousetmetrové skalní stěny a Klečica, menší skála, která se tyčí severně od hlavního vrcholu. Při pohledu z východu a jihu připomíná spícího obra, jehož hlavu představuje vrchol hory a skály Klečice jsou jeho nohy. Podle lidové tradici je vrchol Kleku shromaždištěm čarodějnic, které jsou svérázným symbolem Kleku a města Ogulinu. S ohledem na mimořádný krajinný a biologický význam bylo toto území o rozloze kolem 850 hektarů prohlášeno v roku 1971 za chráněnou krajinná oblast. Jedna její část je též geomorfologickou a botanickou rezervací.

Klek
Alan Čaplar

Klek má tvar horského hřbetu o délce kolem 4 kilometrů, který se jako výrazný hřeben táhne od severozápadu na jihovýchod na východním okraji Veliké Kapely. Jeho úbočí pozvolna klesají k ogulinskému polji a údolí řeky Dobra. Většina Kleku je zahalena lesním příkrovem, kolem jeho úbočí se pak rozprostírají rozsáhlé louky poseté různobarevným kvítím.

 

Vrcholky Kleku jsou impozantní, strmé a skalnaté. Největší z nich jsou: vrchol Klečice – Mali Klek (1 058 m) a Veliki Klek vysoký 1 182 m. Hlavní vrchol Kleku má tvar kamenné hlavy o desetimetrovém průměru, která je posazena na kolmých skalách. Jelikož vrcholky pohoří nejsou zalesněné, tak poskytují krásný výhled na Bjelolasici, Risnjak, Ogulin a jezero Sabljaci. Za jasných dní může zvídavý pohled pozorovatele zatoulat až do Julských a Kamnických Alp ve Slovinsku. Skalní stěna na vrcholu Kleku byla první školou chorvatských alpinistů, pojí se k ní řada horolezeckých prvenství, pročež bývá Klek lidově nazýván kolébkou chorvatského horolezectví.


Už před úspěchy prvních horolezců se však Klek zapsal do dějin chorvatské alpinistiky. Je známo, že v roce 1838 zdolal Klek saský král a vášnivý botanik Fridrich August II.,  kterému při té příležitosti dělal společnost plukovník Josip Jelačić, pozdější chorvatský bán. O několik desetiletí později nadchl výstup na Klek vysokoškolského pedagoga ze Štýrského Hradce dr. Johanese Frischaufa, který v roce 1874 inicioval založení Chorvatské horolezecké společnosti.

Klek
Alan Čaplar

Ogulinský Klektaké odedávna dával svou záhadností a mystičností vzniknout mnohým legendám. Slovinský historik a vědec Johann Weichard Valvasor zaznamenal v 17. století lidovou pověru, podle níž se za bouřlivých nocí scházejí o půlnoci na vrcholu Kleku čarodějnice, víly a černokněžníci z celého světa. Jejich tanec a vřískot pak prý doléhá až do samotného města Ogulinu.

 

Nejkratší a nejčastěji využívaná přístupová stezka k vrcholu Kleku začíná v osadě Bjelsko u Musulinského Potoka na západním úbočí hory. Výstup k horské boudě, která stojí pod skalní stěnou Kleku, trvá asi hodinu. Další půlhodinu budete potřebovat, abyste zdolali samotný vrchol. Ke Kleku ale směřují také horské stezky z Ogulinu a Hreljinu. Výstup na Klek není dlouhý ani náročný, ale na každou návštěvu tohoto mocného spícího obra na okraji Veliké Kapely, kolébky chorvatského horolezectví a hájemství čarodějnic nad Ogulinem budete dlouho vzpomínat.